Klacíky, lžíce nebo kosmické technologie. I to jsou golfové hole

autor: locksley

Více o: Historie golfu

15. století

Lidé měli od nepaměti potřebu zasahovat míček pomocí hole. Nicméně až kolem roku 1400 našeho letopočtu, kdy se této přirozené aktivitě začalo ve Skotsku říkat golf, se začala psát historie evoluce samotné golfové hole.

Na počátku byly hole vyrobeny z nejdostupnějších materiálů, nejčastěji dřeva. Jejich výrobci, se přitom logicky rekrutovali z řad truhlářů a řezbářů. Ještě se nedá hovořit o jakémkoliv standardu nebo výrobních postupech. Často si přitom hole vyráběli sami hráči.

16. století

Počátkem 16. století byl nastaven první standard vzhledu a funkčnosti golfových holí. Průkopníkem byl William Mayne, který v roce 1502 vyrobil na zakázku pro skotského krále Jamese IV. první sadu holí. Krátce poté byl jmenován královským výrobcem holí a díky oblibě golfu mezi šlechtou se vývoj značně urychlil.

Základní sada holí v té době obsahovala dlouhé hole pro odpal a dlouhou hru (longnoses), hole pro hru z vysoké trávy a střední vzdálenosti (fairway woods), hole pro krátkou hru (spoons) hole pro příhru (niblics - obdoba dnešních wedge) a jedné hole pro puttování.

Featherie, ručně vyráběný golfový míček s koženým obalem a vycpaný husím peřím, byl tehdy důvodem užívání dřevěných golfových holí. Tento typ míčku, který se používal více jak dvě stě let, byl velmi náročný na výrobu, což zapříčinilo i jeho vysokou cenu. Proto raději golfisté používali dřevěné hole, než aby ho železnými zničili.

Železné hole přitom již existovaly. Byly přesnější a dosahovalo se s nimi delších odpalů. Nákladnost hry z pohledů spotřeby golfových míčků však vývoj želez pozastavila až do příchodu prvních guttie.

Násada hole byla v tehdy vyráběna z běžně dostupných evropských dřevin, jako jsou jasan nebo ořech. Hlava hole byla úzká, díky čemuž získala své jméno dlouhý nos, a byla vyrobena z tvrdého dřeva stromů, jako jsou hrušeň, jabloň nebo ořech.

19. století

Teprve na začátku 19. století s příchodem míčku z gutaperčového materiálu se obnovil zájem o železo, jako materiál pro výrobu golfových holí. Vývoj už nezastavil ani dovoz exotických dřevin z Ameriky, jako například persimmonu (tomel).

První kovářské výrobky však byly velmi těžké a špatně ovladatelné. Alternativou pro hlavy hole se proto stal hliník a částečné zachování ruční výroby. V roce 1902 však byla jistým vynálezcem Burrem představena první kovová drážkovaná hlava hole pro zvýšení účinnosti backspinu a nová éra mohla začít.

Dřevěné hole se sice vyráběly dál, až do roku 1910. Poté ale výrobní společnosti kvůli zvýšené poptávce definitivně začaly upřednostňovat výrobu holí železných. Následný import výrobků ze Spojených států se stal soumrakem exklusivity výroby golfových holí ve Skotsku.

Skončila tak definitivně doba, kdy byli profesionálové jako Allan Robertson nebo Old Tom Morris oceňování více pro své zkušenosti s výrobou golfového materiálu, než pro své hráčské úspěchy.

Legalizace používání železných holí na turnajích byla R&A (organizace zastřešující golf) přijata až v roce 1929 poté, co s nimi hrál v St. Andrews princ z Walesu. Billy Burke pak byl prvním hráčem v historii, který s železným setem vyhrál profesionální turnaj - U.S. Open v roce 1931.

Obdobným vývojem jako hlava hole prošel i její shaft (samotná hůl). První násady byly vyrobeny z dostupného dřeva. Po nástupu golfového boomu v Americe v 19. století, se pro výrobu začalo používat dřevo bílého ořechu, protože bylo mnohem trvanlivější a pružnější než běžně užívané materiály.

Bílý ořech se tak stal rychle populární, až se začal dovážet také do Evropy. Především do Skotska, kde jej používali nejlepší výrobci holí. Díky novému materiálu došlo k výraznému posunu ve stylu hry. Shafty z bílého ořechu vyžadovaly pomalejší a přesnější švih s dokonalým načasováním úderu míčku. I když byly tyto hole křehčí a náchylnější k poškození, posunuly vývoj herního stylu o velký krok kupředu.

20. století

Začátek 20. století znamenal velký posun v technologiích výroby holí i míčků. Gene Sarazen vynalezl typ hole sand wedge, jejíž obdoba se používá dodnes. Znovuobjevený americký persimmon (tomel) se pak stal pro svou tvrdost a pružnost nejlepším možným dostupným materiálem pro výrobu shaftů.

Jednou z největších změn se však stalo používání drážkované hlavy hole. Výrobci a hráči si velice rychle uvědomili, že podobná vymoženost umožňuje udělit míčku větší backspin (zpětnou rotaci), což ovlivňuje jeho dolet i přesnost.

Vývoj golfových holí se tak v této etapě soustředil více na optimalizaci hry, hledání nových revolučních materiálů a experimenty s designem, k žádné podstatné změně však víceméně nedošlo.

V roce 1939 došlo k zásadní změně, která donutila golfisty používat menší počet holí. Těch přitom někteří nosili sebou po hřišti až k třiceti typům. Z rozhodnutí R&A byl z ničeho nic omezen počet holí na maximálně čtrnáct. Tradiční jména jako brassie, mashee, niblick a další byla nahrazena systémem číslování a dělením na dřeva a železa.

Od konce druhé světové války začal být vývoj více ovlivňován vědeckými postupy a použitím nových syntetických a kompozitních materiálů. Litá hlava hole byla poprvé představena v roce 1963 a ihned se stala pro širokou veřejnost velmi populární a cenově dostupnou.

Nicméně řada profesionálů dodnes používá hole vyrobené klasickou, tedy ručně kovanou formou, která jim zajišťuje větší kontrolu míčku. Putter s centrálním umístěním shaftu byl poprvé představen ve 40. letech a legalizován R&A v roce 1951.

Grafitové shafty se poprvé na trhu objevily v roce 1973. Přinesly s sebou lepší tuhost, pevnost a menší váhu oproti ocelovým násadám. Dnes se používají další materiály na bázi grafitu jako například boran, který zajišťuje ještě větší tuhost při krutu.

Pro výrobu shaftu u driverů se však dlouho používalo klasické dřevo persimmonu. Průkopníky novinek byly společnosti Callaway (Big Bertha) a Taylor Made (Pittsburgh Persimmon), které jako první použily pro výrobu násady ocel.

Nejúspěšnějším výrobkem této řady se stala Big Bertha, která byla na trh uvedena v roce 1991. Moderním trendem je kombinace klasických dřevěných násad s titanovou hlavou a grafitovým shaftem.

Blízká budoucnost

Současné trendy jsou více orientovány na vývoj tvaru, velikosti a kombinaci nových materiálů pro výrobu holí, které jsou již samy o sobě velmi omezeny restrikcemi ze strany R&A. Společnosti se tedy více věnují přizpůsobení specifických požadavků jednotlivých hráčů.

Dnešní vědecké postupy využívají i technologie z jiných odvětví, jako je NASA nebo F1, a jejich počítačové programy dynamiky tekutin CFD nebo aerodynamické tunely. Průkopníkem je společnost Williams Sports a jejich nejnovější produktová řada FW32 nazvaná podle monopostu stáje Williams.

Ve vývoji nezaostává ani Callaway Golf, který se koncem roku spojil s výrobcem sportovní vozů Lamborghini. Z této spolupráce se zrodil nový materiál nazvaný kovaný kompozit a řada holí Razr Hawk a Octane.

Sdílet článek:

tisknout článek